středa 19. dubna 2017

Trhanec


Jeden příspěvek, co mi tu leží už delší dobu - asi úplně nejoblíbenější snídaně celý rodiny ze všech ;-).
Těsto připomínající palačinkové, přiznám se, dělám hodně od oka. 
Základní rozpis mnohokrát násobím, mísu s těstem nechávám v lednici i dva dny po výrobě a když je potřeba rychlá snídaně/svačina/večeře, jen naliju na pánev a hotovo.
Naše ženstvo je slibem, že si uděláme trhanec, kdykoli motivovatelné a lehce vydíratelné :-).
Sice už jsme přešli na zelenou stravu, ale třeba se bude někomu hodit i teď tip, jak zužitkovat starší jablka.
Odeberte neslazenou šlehačku a cukrový poprašek a máte jídlo zcela odpovídající protiekzémový dietě.

JABLEČNÝ TRHANEC
Těsto:
půl litru ovesného mléka
1 velké nebo dvě malá vejce
lžíce třtinového cukru
8 lžic špaldové mouky (míchám celozrnnou a hladkou špaldovou)
špetka soli, trocha bezfosfátového prášku do pečiva (nemusí být)
1 velké nebo dvě malá jablka nakrájená na tenké plátky (já jablka škrábu škrabkou, nakrájím bleskově na VS kráječi a velké plátky překrojím na menší kousky)

Všechny suroviny kromě jablek smíchám v míse, důkladně prošlehám metličkou. 
Je-li těsto příliš řídké, přidám mouku, je-li husté, naředím mlékem nebo vodou.
Přidám nakrouhaná jablka.
Na rozpálenou pánev vytřenou máslem naliju těsto jako na silnější palačinku.
Když zezlátne, obrátím ji a roztrhám obracečkou. 
Když jsou trhance opečené ze všech stran, přendám na talíř.
Moučkový cukr a ušlehaná neslazená smetana působí jídlo dokonalým.

pátek 14. dubna 2017

První v novém



Včerejší sederová večeře (příručka ke stažení).

Doba postní byla hektická.
Ale seder asi poprvé v klidu a beze spěchu. 
Takové vám všem přeju i Velikonoce.
Důkladné prožití!

pondělí 10. dubna 2017

Emiš

a její den.
Hlavně outfit, ten musí (dycky) bejt.








úterý 4. dubna 2017

Nový začátky

Loni touhle dobou jsme se stěhovali, tak mám tuhle dobu ještě víc spojenou se skončením doby temna :-) a s novým začátkem.

Když jsme přijeli o posledním víkendu do Jeseníku, bylo všechno jinak.
Louky a záhony pokryly fialky, krokusy, petrklíče.
Vodotrysky vytryskly, všudypřítomná korýtka a kamenná jezírka ožila proudem křišťálový vody.
Jako houby po dešti vyrostly zahrádky u restaurací.
Vichr fičel pořád, ale už připomínal spíš zapnutý fén.
Ve vzduchu vonělo pálený listí, všechny plochy určené k relaxaci zvaly k posezení a vyhřívání.
Úplně jiný lázně. 
Proto jsme všichni těžce nesli, že nastává stěhování, že už nemáme druhý útočiště.
Zvláštní. Jako bychom se stěhovali z domova.

Ještě předtím jsme se ale museli náležitě rozloučit.




Kromě mý soukromý procházky a návštěvy místního diecézního setkání mládeže jsme mezi prvními navštívili Jeskyně Na Pomezí.
Čekali jsme nával, ale naštěstí jsme byli na prohlídce skoro sami.
Nová slečna průvodkyně si na nás aspoň vyzkoušela naučené texty :-).
(Fotil Lukor, já táhla na hřbetě línýho Emouše.) 












Prošli se konečně a mrkli se na lázně z protějšího Křížového vrchu.




Naposled se pokochali pohledem na probuzený lázně a nabrali vodu.



Po cestě domů se zastavili na kopřivy, jedlé býlí a medvědí česnek.



Jo, něco si z toho svýho nekonečnýho seznamu už můžu odškrtnout.
Jedno je ale jistý - v Jeseníku jsme určitě nebyli naposled.

pátek 31. března 2017

Ehm


Ještě před lázněma a před ostříháním Andule absolvovala přijímačky: testy matematické a jazykové gramotnosti, IQ test, psychologický test.
(Je legrační, jak člověk posuzuje hodně věcí podle sebe.
Mně přišly přijímačky těžký, už minulý rok jsem se stavěla proti takovýhlemu "testování".
Jenže ty děti to braly jako hru a šly do toho s nasazením jim vlastním - vedly si všechny obdivuhodně, takže jsem nakonec změnila názor.)  
Do třídy s rozšířenou výukou matiky a logiky (Hejný), etiky + časté exkurze, rodilý mluvčí, 22 dětí.
Kterou budu příští rok doprovázet.
Nebylo mým/naším cílem ji do té třídy dostat, chtěli jsme ji jen nechat, aby si to zkusila.
Jenže ona dopadla dobře (líp než jsme čekali) a já se musela na místě rozhodnout.
Dostávám to sežrat ze všech stran, takže mi nemusíte psát, jak a v čem je blbý, když člověk učí svoje dítě.
Uvědomuju si to moc dobře, všechny nevýhody.
Učit svoje dítě (a Annu obzvlášť) jsem fakt nechtěla.
Jenže koncept téhle třídy mi přijde pro nás ideální a důležitější.
Je to, podle mého, přesně ta zlatá střední cesta mezi klasikou a alternativou.
Rozhodla jsem se podle intuice.
Vůbec nevím, jak(é) to bude a jestli to vůbec půjde, jestli to zvládnu já i ona.
Ale už je rozhodnuto, tak tyhle starosti pouštím a snažím se na svou roli dobře připravit.

Budu ráda za sdílení každé vaší pozitivní zkušenosti s tím, když člověk učí ve škole svoje dítě i za případné tipy, jak se z toho nezbláznit.
Díky! :-)
Krásné jaro!

středa 29. března 2017

Směska

(mobilní) z minulého týdne.
Okolo našeho slaměného vdovství s Emoušem.
(Zajímavá zkušenost - ohlušující ticho v bytě, bez tatínka, bez sestry, bez psa. 
A bez auta zvláštní zdlouhavost, přiznejme si. A bez počítače a pohádek v nich.)
No, jsme rády, že už jsme zase aspoň s chlapama.
V neděli nás bude zase plný počet.
Uteklo to!



Profesionální kavárenský povaleč :-).


Zase z lázní:



O víkendu jsme viděli i Praděd :-):



Tetovací saloon.

P.S. Než napíšu příspěvek, brácha je už v půli pouti :-).

pondělí 20. března 2017

Muži

Můj malej brácha se vydal poprvé na cesty a hned sám putuje do Compostely.
A nevede si vůbec špatně!
Nečekala bych, že zrovna tam mě předejde zrovna on, ale mám z toho radost, moje duše jde s ním :-).

(Foto: Domor)

Můj otec zase celou zimu chodí v tílku a mikině a pokořuje jednu vodu/led za druhou.
Tady zrovna Bečva, prý poslední v sezoně.


Jen já si ujíždím na práci a (nejspíš i proto) bojuju stále s imunizačními projevy.
Nějak si nemůžu pomoct, asi bych se měla nad sebou zamyslet ;-).

*****
Už mám aspoň vybranou třídu.
Ještě první pololetí příštího roku pod kontrolou bude psycho a pak už se snad všechno uklidní.(???)
Ještě, že jsou víkendy v Jeseníku, i přes všechnu organizační náročnost.