čtvrtek 4. srpna 2016


Bobeček můj malej - velkej.
Zahojila se jí jizva po šití (skákala v kýblu od Lega) a další šrámy sbírá.
Ta její povaha, milá, energická, srdečná, láskyplná, nikdysenevzdávající.
Sveřepka drsná, vzteklá, uječená.
Moje.
Už se jí to krátí.
Říká, že se těší, ale neví.
Naše rána mi budou chybět.
 

Jediný, co mě uklidňuje, je, že budou s Aničkou v jedné třídě, asi sto metrů ode mě.
Dělali jsme si s Lukorem srandu, že aspoň bude mít kdo Aničku ochraňovat ;-). 


4 komentáře:

  1. ...najkrajší dievčatkovský vek:-)
    Peknučké obe!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. právě, Alenko... A když je NEJ věk, končí mateřská "dovolená" ;-)...

      Vymazat
    2. :-) mne sa tá ,,materská,,ani neviem ako, preklopila ,,na večnosť,, :-)

      Vymazat
  2. Zdeničko, jak moc ti v tomhle rozumím, vždyť ty naše "prdelky" malý jsou skoro stejně starý a čeká je "to" vlastně úplně stejně! Taky o školce mluví...a taky neví! Uklidňuju se podobně jako ty...že bude mít bráchu aspoň ve vedlejší třídě...ale věřím jim, oběma!

    A tvá poznámka, že když je "NEJ věk", tak mateřská končí, sedí teda úplně přesně!!! :-(

    OdpovědětVymazat