pondělí 18. ledna 2016

Jak dlaždice do podlahy

stejný dny.
S rozjívenýma dětma, povětšinou u plotny.
V jiný situaci a jiným čase by to asi bylo depresivní, ale takhle, když vidím na konci tunelu světlo v podobě definitivního bydlení a následnýho jara a léta, který si v navráceným zdraví před návratem do práce plánuju pořádně užít, nevadí mi to.
A jsem ráda, že to všechno probíhá v nejmíň oblíbených měsících.
Trochu jsem se bála, že dělat tolik věcí najednou bude pěknej zmatek, ale všechno na sebe docela plynule navazuje a zapadá to. 
Teda aspoň tak, jak to pozoruju od té plotny :-).
Že se Lukor dře jak ve svých zaměstnáních, tak na bytě, to je jasná věc. 
Obdivuju, vzhlížím.
Jediný, co zvládám hůř, jsou neustálý otázky a brek dětí po tatínkovi.
Ale to se trochu spravilo návratem Anky do školky.

Ne, ještě nebalíme. Jen si zvětšujeme životní prostor.

Osazenstvo se rozrůstá a díky němu jde všechno od ruky. Když vidím, v jakým prostředí pracujou, jsem fakt ráda za tu plotnu, nekonečný nádobí a řev dětí.

Největší noční můra v sobotu skončila :-). A asi tak 8x setřené (a stejně bílé) společné prostory.


No, a ... trochu kýč, ale mám ji ráda a chci si ji uchovat.
Z grafika zedníkem, štukatérem, malířem, lepičem, podlahářem... zatím.
Učí ho dědové a pan Youtube a myslím, že je dobrej žák.
A tohle jsou naše každovečerní dostaveníčka.
Dáme spát děti, řeknem si tak tři věty a usne mi v klíně.
Ale  es muß sein :-).

20 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. Und k tomu deutsch...Johanes Mario Simmel - neomrzí, a fakt že umí jít až do morku kosti s emocema...

      Vymazat
    2. Sni svůj bláhový sen? ;-)

      Vymazat
  2. Tak tohle znám taky.Přijel ,najedl se a chrrrší.Je to už dávno,ale o to byly ty chvilky ,co nespal,intenzivnější.Vydržte.

    OdpovědětVymazat
  3. Borec největší! Máváme a držíme palce...

    OdpovědětVymazat
  4. Jak jsem to četla, jako bych se vrátila v čase a polil mě studený pot...vydržte, ono to fakt jednou skončí, i když se to teď nezdá...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veru, já vím - oproti stavbě domu jsme asi dost ve výhodě, viď :-). Zdravíme! ;-)

      Vymazat
  5. U nás trvala rekonstrukce (domu) dva roky. Byla období, kdy bylo podlahou vidět do sklepa a z patra do přízemí, místo oken rozeklané díry a díry i tam, kde okna být neměla, zdi omlácené na cihly všeho druhu, ve zdech různé výstupky, prolákliny po kdečem, podlahy vybrané na hlínu, všude podivné kabely, materiál, na zahradě sto tun suti a další desítky tun hlíny. Když teď z toho vidím fotky, je mi fyzicky zle.
    No každopádně jsem tou dobou byla vždycky radši na stavbě než u sporáku a s dětma. V tomto ohledu vedu v úctě svou sestru rodnou, která tu apokalypsu jistila od plotny a přebalovacího pultu. Připadá mi, že únava ze stavebních prací je dost pohodovější, než únava z věčného "mamí, mamí", ale obojí k tomu patří a obojí se holt musí vydržet :)
    Tak ať to jde od ruky... je moc super, že na to Lukor není sám. h.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně! A jo, únava z Mamí, mamí je jinýho druhu než z fyzický námahy. Každopádně já byla v týhle fázi ráda za sporák, protože bych v tý bílý tmě jako astmatik zdechla. Při těch průběžných úklidech rozsypaný suti mi cement na plicích stačil :-). Teď, když je suť uklizená, bych machrovala, ale je mi to jaksi prd platný :-). Ale i tak jsem vděčná babičce za hlídání, když jedem něco vybírat. Jak říkám: es muss sein a konec se blíží :-). Pomalu, ale jistě.

      Vymazat
  6. Jééé, Katorku, jak tohle na tisíc% chápu... my měli tohle 2 roky. Sporák, děti, unavený manžel... Moc vám držím pěstičky, abyste měli vše dle svých představ už brzo a užívali si vysněného hnízdečka :-) A v jaké jste tedy fázi? V tom bytě už bydlíte a přestavujete některé z jeho částí?? Držte se. pa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, díky! Teda dva roky nevím jak bych přežila. Jsme ve fázi vybouranýho holobytu, z půlky na cihlu osekanýho a z půlky oškrábanýho. Jo! Ještě se zazděnýma, případně udělanýma dveřma ;-). Ve fázi těsně před srovnáním stropů a vystěrkováním stěn, kuchyň a koupelna bude na delší lokte. Bydlíme naštěstí ve starém, cement na plicích mi stačil už minule ;-). Takže houby zle. Mějte se krásně, pozdravuj! A někdy nahoď foto, jak vám rostou dvojčátka! :-)

      Vymazat
  7. To je vtipný, narazit na blog, který se píše o pár ulic dál... mám tuto čtvrť tak ráda...

    OdpovědětVymazat
  8. Fakt? Tak toho jsem se vždycky bála ;-). Ale jelikož už vím, že mi sem chodí jenom fajn lidi, tak už se nebojím a zdravím! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak až budeš mít podivnej pocit, že na Tebe někdo nepatřičně zírá, tak jsem to já...

      Vymazat
    2. Fajn, tak až se potkáme, tak se prosím hlas ;-). Neboj, zezačátku blbě vejrám, ale to na každýho, jednak proto, že jsem na dálku slepejš a druhak proto, že mám hrozně špatnou paměť na obličeje (jsem spíš na jména). Takže blbě koukám i na známý, natož pak na neznámý :-).

      Vymazat
  9. Tak je vidět, že tam máte dost brigádníků. To se to pak buduje samo. My jsme si dělali vinylové podlahy svépomocí, ale já toho nelituju. Jako ajťák jsem si u toho fajnově odpočnul a ještě něco naučil. :) A manželka spokojená, protože aspoň ví, že nemá doma žádnýho chlapa s tulení nemocí a levýma rukama. :)

    OdpovědětVymazat