čtvrtek 9. října 2014

Scotland: Part 1

Ještě optimismus :-) (asi se mnou dost lidí nebude souhlasit, ale přijde mi, že ruzyňskýmu letišti jeho jméno prostě sluší)

Už jsem úplně zapomněla pocit, když v zimě a dešti přivandruju na neznámý místo a netuším, kde budu spát... :-)

Dobré ráno Skotsko! Dobré ráno Tesco :-)...







ani vegetariánská verze Scottish breakfast mýmu zažívání moc neulehčila :-)

... konečně čas vyrazit  - směr Stonehaven a Dunnottar Castle!















... se svou sexy atombordel pláštěnkou jsem byla mezi ostrovany sice měkká, ale při neustálýmu moknutí a schnutí mi prostě byla kosa :-)



tulení rodina při pobřeží


příjemný městečko Stonehaven bych si asi příště zvolila na nocleh místo Dundee

... ještě malá zastávka v Aberdeen City :




William Wallace ...

... a Robert Bruce ... není nad to, když má člověk představy z americkýho filmu s australským hercem, co pobíhá po irským venkově, ale stejně ho mám ráda :-).





... v přístavu jsme chtěli vidět hlavně maják, ale když jsme viděli tu obrovskost, mrkli jsme jen na lodišky a vyrazili do přírody...




Držte si klobouky, následuje Cesta z města ... Highland yeah!









... duchové a duše lesů ...

































Jak už jsem psala, do Edinburghu jsme dorazili se zpožděním až v pátek večer.
Letiště bičovaly provazy deště, na zhejčkanýho středoevropana kosa, pro ostrovana pohoda na baleríny naboso a svetřík :-).
Cítili jsme se vítáni.
I přesto, že Lukor byl mezi nažehlenýma anglánama podezřelej všem bezpečnostním složkám (už v Praze ho neminula "namátková" včetně zkoumání ponožek :-) ) a už v hale se "nenápadně" vyptávali, jakože odkud, za jakým účelem a jak dlouho budem v jejich zemi opruzovat.
Půjčení auta netrvalo dlouho, srdečný fórující Skot v autopůjčovně nás na naši omluvu za mizernou angličtinu bodře ujistil, že jeho čeština je mnohem horší :-).
Pak jsme dostali našeho Kojota.
Pravda, seznamování se s levostranným řízením, navigací a předpisy ve velkým městě, za tmy a lijáku se zamlženým sklem nebylo úplně to pravý.
Mezi elegantně plujícími auty jsem hystericky kvílela, že už neuvidím svoje děti (a muž se taky po výletě přiznal, že si v tu chvíli kladl otázku, jestli nám jako tohle stojí zato :-) ).
Nejvtipnější bylo, když jsme se konečně vymotali z města, minuli poslední lampy a zjistili, že nesvítíme :-).
To byl ale poslední zažitý okamžik paniky a potu až někde.
Lukor se na skotské silnice adaptoval velmi rychle (po pár desítkách mílí už řídil jak domorodec) a má můj obdiv poseroutky.
Bez kapky vody a jídla jsme ujeli asi 100 km do města Dundee a z důvodu velké únavy řidiče to kolem půlnoci zapíchli u nonstop otevřenýho Tesca, nakoupili a ustlali si na kraji parkoviště, kde tak nesvítilo.

Vstali jsme za tmy, spakovali co se dalo, vyrazili do města na snídani (jako na potvoru měli všude až od devíti, jen Turci nás obsloužili "už" v osm.
Divili se, že jsme z ČR, prý nás tipovali na Francouze (haha, s těma pohorama...) 
Konečně jsme vyrazili.
Brzký dopoledne jsme strávili v okolí městečka Stonehaven.
Dunnottar Castle se opravdu vyplatí navštívit po sezóně.
3 autobusy japonských turistů naštěstí přijely až když jsme místo opouštěli.

Další zastávkou byl Aberdeen. 
Město, rychlý kafe a carrot cake u Starbucks (a hlavně WC), mírný zklamání z obřího přístavu plnýho kromě obrovských lodí taky výfukových plynů, kde se nám nechtělo hledat maják :-) a zase naskočit na Kojota, konečně vyrazit z města a nabrat směr Highland.
Při výjezdu z města přestalo pršet a obloha byla vymetená.

Highland ve slunečním svitu byl tak trochu pank, ale po těch pár zmoknutích a uschnutích nám to ani nevadilo :-).
Poměrně záhy nám začla padat čelist a cesta se proměnila v maraton "brzdit - vyskočit - chodit a fotit - vrátit se - naskočit" a tak dokola.
Dalo by se tam strávit tolik času ...
Přesto jsem nelitovala rychloprohlídky, bylo to tak opojný!
Soustředili jsme se jen na cestu, večer na nalezení místa ke spánku a přesto, že jsme moc nejedli a nepili, byl to obrovskej příval síly a odpočinku.
Hrad Balmoral byl pro veřejnost ten den uzavřený (sjížděli se tam nějací politicans, na což dohlíželi polismeni - stejně jako na to, jestli jsme, ještě nevědouc, zaplatili parkování), tak jsme jeli dál do hor.
Následoval sled mnoha "no ty vogo!!!" (i v jiných tvarech :-) ), a to za každou sebemenší zatáčkou.
Nejrozmanitější krajina, co jsem kdy viděla.
Za každou zákrutou se otevřel dechberoucí pohled, každý tak jiný, jinak barevný a nečekaný.
Neustálý vyskakování z auta do vichru a zpátky brzy způsobil ošlehanost tváří (a v uších mě bolí ještě teď :-) ).

Po západu slunce jsme zaparkovali u lesa na okraji asi nejhezčí horský vísky Tomintoul.
Zastavili jsme se mezi místní v pubu na pivo a cider "na zahřátí" :-), protože večer teplota klesla na tři stupně.
Pak ještě u auta ledová "flašková sprcha" (kdo zná moje mytí a mazání, ví...), civění na hvězdy ve spacákovým kokonu s Kojotem z nahrávky (v tomhle prostředí dostal úplně novej rozměr!) a spánek.
Nejlepší místo na nocleh!

Pokračování příště :-).

P.S. To, co na fotkách vypadá jako veeelkéééé, je ve skutečnosti ještě mnohem, MNOHEM, většíííí...!

36 komentářů:

  1. Jééé! Tam chci taky :-) To je divoká část Micamru, jasná věc :-D Nádhera! Vůbec nechápu, proč někdo obchází antický vykopávky v tom šíleným vedru, když na severu je to tak krásný!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) jj, jen bez těch vražd :-)...Jinak já jsem... dost zimomřivá... i v létě spím doma s tlustýma ponožkama... ale teď... dočista jsem na to zapomněla :-)! A zapomenu i kdykoli jindy...:-)

      Vymazat
    2. Kator teda mám dejavu.... jezdila jsem 20mil od Dundee po 4 roky vždy na 2 měsíce pracovně, takže Dunnotar a všechny další okolní libůstky znám. Krása. My vyrazíme taky. Ale možná ještě pár let počkáme a vezmeme sebou i ty děti...

      Vymazat
    3. Fakt? Takový pracovní cesty bych si taky nechala líbit ;-)... já se těším moc, jaký to bude s dětma...

      Vymazat
  2. Jak se dalo očekávat, dechberoucí plejáda nádherné skotské přírody a na pozadí hrající Kojot, to muselo být neskutečné. Okouzlená Vinná muška

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ... vem nás slunce, vem s sebou moři..." :-*

      (a jsem strašně ráda mušíku, že se mi to s tím spojilo, protože se to vrací... a vrací... s každým puštěním se znova raduju)

      Vymazat
  3. Krásné fotky, super vyprávění a překrásné místo ....kochám se, kochám .... Marki

    OdpovědětVymazat
  4. Další místo, kam bych se někdy chtěla podívat naživo, nádherné fotky, ale u vás to ani nijak nejde :-D
    dana

    OdpovědětVymazat
  5. Ztratila jsem na chvíli dech. To je nádhera!
    Super jste si to užili:)!

    OdpovědětVymazat
  6. Nádherný fotky :-) Skotsko mě taky nadchlo a klidně bych tam jela znovu. Ta příroda má úžasný kouzlo. Podle čeho jste si vybrali zrovna tu vámi navštívenou část Skotska?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, no to byla haluz... ještě tři dny před odletem jsme vůbec nevěděli, kam vyrazíme... měli jsme jen ty letenky, co jsem dostala před půl rokem. Nechtěla jsem plánovat, abych nebyla zklamaná, když bysme nemohli odjet... Takže jsme věděli, že máme cca dva dny a že nemůžem chtít zázraky (původně dva a kousek) a chcem vidět něco málo z Ed a něco málo přírody - nějakej hrad a nějaký hory. Nejblíž u Edinu nám pan Google vyhodil tenhle větší zelenej park, i když je mi jasné, že pravý perly jsou až dál a západně. Ještě jsme se rozhodovali mezi jedním parkem s jezerama a tímhle, ale podle fotek jsme se rozhodli pro tentok. A v nějakým cestopisu jsem viděla Dunnottar, tak jsem projevila přání, že to je asi hrad, kterej bych z těch všech chtěla vidět nejvíc a navíc to nebylo daleko, takže se to spojilo akorát. Finální trasu vytyčil Lukor jako řidič, kterej zkoumal silnice, najetý míle a ty věci kolem, ale měla jsem přibližně stejnou představu.

      Vymazat
    2. Fakt krásný! Jste dobří, že jste to nakonec takhle naplánovali a navštívili vámi chtěná místa :-) My jeli část Skotska celé 3 dny i s výstupem na Ben Nevis, ale klidně bych tam mohla strávit celý měsíc a pořád by se dalo kochat a kochat :D Těším se na další fotky :-)

      Vymazat
    3. No, Leni, ono to jde vlastně taky díky Tobě (a Tvé sestře, která byla ochotna vzít nás s sebou)! Až od té doby, co jsme byli za Tebou v Dublinu, jsme začli cestovat i na západ (do té doby jsme vandrovali převážně na východ :-)...takže díky!) A přesně... dalo by se tam bejt takovou dobu! Takhle to byl rychlík, nikde jsme se nezastavovali na dýl, ale jsem za to tak vděčná... Ben Nevis půjde příště i s jezerama a zbytkem Highland...;-)

      Vymazat
  7. Fotogenická místa. Skvělý dárek!
    (Občas uvažuju, jestli ty naše děti fakt "musím" kojit tak dlouho, protože jsem za poslední 4 roky nebyla bez nich ani jeden den... ale jo, "musím" :-) Však ono to taky zase přijde. Ve dvou, v jednom...)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. nojo, aspoň nějaká výhoda brzkýho odstavení :-) (tenkrát mě to tak mrzelo...)
      Ale ono to přijde!

      Vymazat
  8. Krása, nádhera.....tam muselo být TAK úžasně.....asi jsem hned začala plánovat výlet....

    OdpovědětVymazat
  9. Skotsko, prostě nádhera:-) Edinburg...Jo už je to dávno, snad se tam ještě někdy mrknu. Mlhy nad hrady a vřesoviště všude
    kam oko smáčené deštěm dohlédne:-) R.

    OdpovědětVymazat
  10. Nááádhera! Na víc se nezmůžu... :-)

    OdpovědětVymazat
  11. ..........ty vogo........v nejvypípanějších nepublikovatelných podobách....
    co fotka - jen úžas okouzlení nádech a vauuuuuuuuuuuuu a po x-té se mi vybaví citát:
    PŘÍTOMNOST
    Jsem jí přímo posedlá
    a vím proč:
    kdybych to dokázala
    kdyby to vůbec bylo v lidských silách
    zastavila bych ji
    dala bych jí neměnnost
    a trvalost žulového kamene
    nebo ji aspon přibrzdila
    stůj, chvíle, já se tě chytím
    zatnu do tebe prsty jako do trávy
    zavřu oči a rozplynu se v tobě
    neodcházej ty zázračné a neopakovatelné ted
    které mi patříš
    jsem v tobě štastná tělem i duší
    že snad už ani nemohu být víc
    a proto tě od sebe nepustím, ne..............

    J.Otčenášek, Když v ráji pršelo
    (i ten název sedí...)
    Magda

    OdpovědětVymazat
  12. Ehm ehm, kdysi jsem měla s Robertem dilema, tehdá poprvé, když jsem viděla film....nafackovala bych mu a pak ho zulíbala, aby to nebolelo...naštvalo mě, jak se nepřímo podílel o Williamovo zatčení, a on to byl tááááááááááák krásnej herec:-)). Já jsem odmala na fousáče...
    (a ehm ehm hetero poznámka - tak jak vypadala Williamova nevěsta, takhle jsem chtěla být krásná)
    Magda

    OdpovědětVymazat
  13. Hádej, na co se budu za chvíli dívat...
    A pamatuj si ty po-po-potvůrko podivná, že mám ráno v 6h vstávat na vejsšlap...a jestli zaspím, budu tě chodit strašit!!!!!
    magda:-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak a než bude film, ještě jednou já, ať mě máš plné zuby:-))
      V úvodu: je mi jasné, že budu srovnávat vodu se šampáněm, ale což....před x lety s mým ex jsme jeli za našima na Lipno, byli tam na dovolené, ex zakoupil "auto"
      (uvozovky stručně vysvětlím: po delší době jsme díky policejní kontrole na jedné z našich tří křižovatek zjistili, že auto bylo puzzle z 5i aut, čísla v techničáku odhalily nemilou historii)
      a to auto jsme jeli ukázat. Podotýkám, byl červenec, kdy se stmívá až kolem 22hod(????), ale nastala tak nepopsatelná průtrž mračen, že voda se valila zavřenýma okýnkama (proč by těsnily, trapný detail)
      ex řídil v pantoflích a palec na plynu mu chytala křeč ze studené vody
      ironií bylo, že nám cestu ukazovaly světla předjíždějících aut, jedno z nich mělo na vleku loď a já očekávala náraz v podobě Titaniku...
      jediný, kdo byl v klidu, byl Sísa - náš fretčí albín, který to celé prochrápal...
      už ani nevím, jak jsme to dokázali, ale dojeli jsme a naši nás i propašovali na pokoj do hotelu
      (nelžu, spali jsme tam, ale ani si nevybavím ty detaily a tu noc a jak jsme se ráno dostali ven, no je to taky 15let a paměť je ementálová ale NELŽU).
      Ráno se tatínek díval na auto, bylo to světle modré embéčko, říkali jsme mu Poměnka...

      O pár let později, mé velké těhubřicho zachránilo ex od pokuty, Poměnka najaře "kvetla" dříve než příroda, já už dopočítávala hodiny do porodu a najednou zvonek u dveří...Policie...ex totiž nepojízdnou Poměnku nechal na parkovišti a nebyl schopný s ní odjet na vrakoviště, no a hrozila pokuta za černou skládku nebo jak to nazvali. Ale když viděli můj pupek, slitovali se a jen přeze mě udali vzkaz pro ex. Jenže druhý den já rodila. Takže když pak ex dorazil na policii až následující den, měl originální výmluvu, fotku jako důkaz a pokutu nedostal.
      A SAKRA ŽE MĚL:-)))
      Vím, že to s výletem nemá nic společného, ale jak jsme četla o autě a dešti, naskočilo to...
      Magda
      (a už dám pokoj:-))

      Vymazat
    2. Magdi... fakt myslím na ten mail... určitě ho brzy napíšu! supr citát, supr "Ty vogo" a přesně, Volisova milá byla nejkrásnější! No a Brůůs ... víš jak. Ty Tvoje historky vydej knižně :-). Hezkej vejšlap! Pokračování příště, už nemůžuuu... ;-)

      Vymazat
    3. Dobré a ještě lepší jitro:-)) Jsem vzhůru od půl4 (jak říkají kamarídi na vandru, vyhnala mě víla Močenka a UŽ JSEM NEZABRALA)
      U auta jsem zapoměla napsat větu, kterou jsem moc ráda používala. S každou jízdou jsme odhalovali nový zvuk:-))
      To auto ex koupil od kluka ze vsi za 5tis:-)) a pak jsme se dozvěděli, že to skládal na dvoře.

      ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ já tu řvu smíchy:-))) Koukám na staré Banánové rybičky a konec jedné historky byl, jak nějaký chlap venku povídá:"Ty vole, co jsme to sežrali? Vždyť ono to utíká!!!"
      A on prý pozvracel ježka:-)))))))))))))))))))

      Vymazat
  14. Jen ty fotky - to je něco. A vy jste to viděli naživo. Úžasné!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ...no já právě přemejšlím, jestli se mi to jen nezdálo... :-)

      Vymazat
  15. No týýý vogo !!!
    Jste s mužem dobrodruzi, ale muselo to stát za to!
    Těším se na další pokračování :-)
    Krásné dny i doma !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyvogo je to, co mi pořád víří hlavou...:-) Díky Ilonko, i všem u vás!

      Vymazat
  16. Dík za fotky ! Stále ma prepadá nostalgia. V Škótsku sme žili dva a pol roka, z Orknejí sme si doniesli dieťa (druhé sa nám už nepodarilo, i keď sme po rokoch skúsili znovu náštevu Škótska:-) Boli to rozhodne najlepšie roky nášho života a sľubujeme si každých päť rokov dlhšiu letnú návštevu i s dieťaťom, aby vedelo okiaľ pochádza. Prvú päťročnicu už máme zrealizovanú, tak dúfam,že sa podarí za čas znova vyraziť. Krajine a ľuďom v nej sa nič nevyrovná !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář! Taky se těším, až děti vyrostou a vezmem je s sebou. A ...i když jsem tam nežila, s tou poslední větou souhlasím... může to být jen můj dojem, ale přijde mi, že tam prostě není prostor na přetvářku...

      Vymazat