Ne že bych neměla o čem psát, ale...
V úterý večer jsme s mužem byli na skvělé akci v divadle s názvem Noc Grácií. Základní škola a Praktická škola Svítání, kam dochází muž s naším psem na canisterapii, udílely ceny svým podporovatelům, povětšinou sponzorům a politikům.
V druhé polovině večera hrál Hradišťan.
Díky tomu, že jsem si inteligentně zapomněla paměťovou kartu z foťáku v počítači, složitě teď prosím přes několik lidí o fotky z akce, o které se chci podělit.
Pro ilustraci teď přikládám aspoň jednu fotku vypůjčenou z facebookového profilu školy.
Chtěla jsem psát o úchvatném úvodním tanci, který provedly děti z tanečního kroužku školy.
O úžasné, až něžné spolupráci holčičky na vozíku a vychovatele, který s ní tančil.
O tom, co mně osobně připadá na chlapech sexy.
Během úvodních chvil, mimo to, že jsem si říkala něco o voděodolnosti šminek, jsem si zase uvědomila, že jsem tak ráda, že je můj muž toho všeho součástí a jak jsem na něj a na všechny chlapy, co dovedou být takhle "měkcí" hrdá.
Jak obdivuju přístup a kreativitu učitelů a vychovatelů školy při takovém počtu pořádaných akcí!
O profesionalitě Hradišťanu, který hraje jako z cédéčka a o tom, že Pavlica neřekne ani jedno nadbytečné slovo, které by nemělo hluboký smysl, ani nepíšu.
Možná se mi podaří sehnat videozáznam toho tance (pro inspiraci, teti). Tak třeba příště :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat