úterý 23. srpna 2016

Letos jsme nejeli na Brutal

... letos jsme se vydali na festival do Banátu.
Sledujeme tenhle počin podporující české krajany v Rumunsku asi dva roky, ale pořád se nám zdála Ema moc malá na to, abychom se přidali.
Fotila jsem asi jen dva dny, ale i tak mi dělá problém vybrat pár fotek, tak kdyžtak rolujte :-).
V "pravým" Rumunsku jsme byli před dvěma dětmi :-), kdy jsme se toulali s koňským povozem po Siriu a Penteleu.
Věděla jsem, že Banát je už celkem zturistizován, přesto mě ten českej ostrov v Rumunsku dostal.

Takže - kopce a panorámata.





Kovárna - to je totiž kopec zvláštní kategorie.
Někdo běží:


Naháč běží:


Bratr běží (2:50!):






Eibenthal a Baia Noua.















Rozpadlý a opuštěný domy/doly:



Jeskyně Ponicova a Dunajská soutěska:


 Jana a Jiří, fotící, smějící se :-).











Epesní biostrava, zejména u krajanů:


- tady zrovna sumec z Dunaje s polentou a nejlepší pljeskavica, na kterou jsme stáli hodinové fronty, ale vypichola bych :-) i skvělou srbskou čorbu, grilované miči, povidlové koláčky i "obyčejná" vejce :-).


Cujky - višňovky, jahodovky, fíkovky a spol. jsem znala z dřívějška, pivo jsem se po těžké počáteční aklimatizaci další dny rozhodla nepít, naopak mě mile překvapila místní stáčená vína, rozlévaná během festivalu.

Co se týče hudby, že, lákalo nás zpočátku hlavně Zrní.
To ovšem (nečekaně :-) ) busem nejelo (radši :-) ).
Poté, co jsem jejich první koncert na hlavní stage v rámci aklimatizace prospala, ráda jsem zjistila, že má zrněčí posedlost začíná konečně trochu polevovat.
Hodlali jsme si užít další kapely, který nás lákaly už při "předposlechu".

Váženým objevem bych označila jednoznačně křehkou a skvělou  Báru Zmekovou , která naživo potvrdila svou úžasnost.


Největší potrhlost fesťáku, na kterou ale rádi kdykoli zajdem, je kapela Vasilův Rubáš , která je naživo naprosto nevážná, sprostá a skvělá :-).


Vasilovi se splnil sen skočit do davu i s harmonikou :-).

Naživo to asi nejvíc roztancovali Terne Čhave .  



Poprvé a naposled jsme (prý) slyšeli hrát Lucii Redlovou písničky Vlasty Redla  = dost dobrý dospívací dežaví :-)!
Trochu té romanťiky jsme si zase užili poslední večer s Davidem Stypkou a Bandjeez , kteří začali prorážet z oblasti Frýdku Místku a trošku už o sobě tuší, že jsou dobří :-) :-) :-), dokonce začalo lítat spodní prádlo.
Zaujali i Cermaque & Iamme, Živé kvety, Killiekrankie, nezvládli jsme Never Sol a propásla jsem slam poetry Jirky Maryška a divadlo Demago :-(.
Program byl nabitý nejen hudbou na dvou pódiích, ale i divadelními představeními, přednáškami, výstavami, potulným loutkovým divadlem ...


Poslední den festivalu byl věnován vystoupením krajanských souborů z českých vesnic celého Banátu:




























 Tempo jejich nohou bylo vražedné :-)! Uprostřed nadaná uhrančivá pomocnice od pljeskavice.

 





To hlavní stejně nejde vyfotit.
Společnost Grešákovic (mám pocit, že padla zbylá blogová tabu :-) ) a části vlastní rodiny.  
Vůně mateřídoušky, která roste rovnou v sušeným stavu po celý Kovárně :-).
Ten pocit, že má tělo po potoční sprše pár minut normální teplotu.
Roztřesený nohy po noci proběhaný ke kadiboudě.
Prach v nose, uších ... a prostě všude.


Příště bez místního piva (zdravotní důvody :-) ) a s dětma, prosím.

P.S. TUKABEL !!!